Dne 12. 12. 2023 se žáci naší školy vydali za vánoční atmosférou do slavnostně vyzdobené Vídně.
Setkali jsme se brzy ráno v budově školy a zjistili, že napočítat do 42 je po ránu téměř nadlidský úkol – tolik se nás do Vídně vypravilo. Po úvodním boji s administrativou jsme se nalodili do autobusu a vydali se na čtyřhodinovou cestu. Někteří si dali šlofíka, jiní si povídali. A jakmile začalo slunce vykukovat nad obzor, bylo jasné, že se rodí vydařený den.
Cesta s pár drobnými zastávkami uplynula hladce a hovorný pan řidič nás bezpečně dopravil k vídeňskému Pratru, kde jsme se poprvé rozhlédli po Vídni. Prvním bojovým úkolem bylo dopravit se metrem na Stefansplatz. A to není nic malého, protože ve vídeňském metru je asi tak stejně snadné se zorientovat jako v talíři plném špaget carbonara. Podzemní systém dopravy v hlavním městě Rakouska je totiž zhruba stejně nepřehledný a zamotaný. Ale protože jsme šikovní, zase jsme to zvládli a z podzemí jsme se vynořili přímo před Katedrálou sv. Štěpána, jejíž velikost a strnulá krása nás ohromily.
A to už byl čas na něco malého k snědku. Každý má rád něco jiného, proto jsme se vypravili na obhlídku náměstí, adventního trhu a na lov něčeho dobrého k obědu každý po vlastní ose. Za hodinku jsme se opět sešli, někteří zvládli kromě menáže ukořistit také nějaký ten dáreček pro svoje blízké.
Poté jsme se vydali procházkou po nádherně vyzdobeném centru metropole na Dunaji kolem Burghofu a Burgtheatru směrem k Radničnímu náměstí, kde se každoročně konají ty nejtradičnější a nejkrásnější adventní trhy z celé Vídně. A byly přesně takové, jaké jsme si je představovali – provoněné skořicí v tradičním svařeném víně, vůní pečených kaštanů a lipového dřeva ručně vyřezávaných betlémů.
Čas bohužel plynul jako voda ve vídeňském veletoku, takže už nezbývalo nic než se opět pohroužit do tajemné změti tunelů vídeňského metra, najít náš autobus a vydat se na cestu k domovu. Zpáteční cestu jsme si zpestřili dvěma krátkými zastávkami a zvládli jsme díky zbytkům sněhu také malou koulovačku. Do Říčan jsme se vrátili pozdě večer unavení, ale spokojení, že jsme zase viděli kus světa.